Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1573/2012 ze dne 11. 6. 2013 vyplývá následující: jediným omezením pro vznik dalšího základního pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je podmínka, že práce, kterou má zaměstnanec v dalším pracovněprávním vztahu vykonávat, je jiného druhu, než práce vykonávaná v původním pracovním poměru. Účelem je zamezit obcházení ustanovení zákoníku práce o pracovní době, době odpočinku a práci přesčas, k němuž by při výkonu práce stejného druhu v dalším pracovním vztahu mohlo docházet. Zároveň se Nejvyšší soudu ČR vyjádřil k otázce, co je myšleno „prací stejného druhu“.
Zaměstnanec (žalobce) vykonával u zaměstnavatele (žalovaného) na základě pracovního poměru práci řidiče na rozvoz zboží a k tomu na základě dohody o pracovní činnosti výběr peněz od zákazníků za toto dodané zboží. Zaměstnanec se podanou žalobou domáhal určení, že dohoda o pracovní činnosti je neplatná. Důvodem neplatnosti dohody o pracovní činnosti, jejímž předmětem byl výběr peněz od zákazníků za dodané zboží, spatřoval v tom, že výkon jeho práce podle pracovní smlouvy se s tzv. „vedlejší činností“ časově prolínají. Zaměstnavatel měl podle názoru zaměstnance tímto postupem zakrývat přesčasovou práci. Zaměstnanec se svou žalobou u soudů všech instancí uspěl a spor vyhrál. Soud dovodil, že přestože povaha činností spojených s výběrem peněz od zákazníků je odlišná od povahy činnosti práce řidiče při rozvozu zboží, výběr peněz od zákazníků představuje pouze doplnění pracovní náplně řidiče při rozvozu zboží.
Z rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá následující:
- Zaměstnanec může vykonávat práci pro zaměstnavatele nejen v jednom, ale i v dalším pracovním poměru (dalších pracovních poměrech).
- Zaměstnanec vedle práce v pracovním poměru může u téhož zaměstnavatele konat práci na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Zákoník práce neomezuje rozsah dalšího pracovního poměru u zaměstnavatele. Rozsah dohody o pracovní činnosti je ten, že není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby a rozsah dohody o provedení práce je dán od 1. 1. 2012 300 hodinami. Práva a povinnosti vyplývající z paralelních pracovněprávních vztahů se posuzují samostatně.
- Omezením pro vznik dalšího pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je podmínka, že práce, kterou má zaměstnanec vykonávat v dalším pracovněprávním vztahu nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je jiného druhu, než práce vykonávaná v původním pracovním poměru. O práci jiného druhu se jedná, pokud povaha činností charakterizující práci, kterou má zaměstnanec vykonávat v dalším pracovněprávním vztahu nebo na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, je odlišná od povahy činností, jimiž se vyznačuje práce vykonávaná zaměstnancem v původním pracovním poměru. Další pracovní činnost nemá doplňovat pracovní náplň zaměstnance vyplývající z druhu práce sjednaného ve stávajícím pracovním poměru. Nemá jít o činnosti, které bezprostředně souvisejí s výkonem práce.
Zde uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR má pro každodenní praxi zásadní význam, neboť vymezuje definici pojmu „práce jiného druhu“. Bude na zaměstnavatelích a také na zaměstnancích, aby při sjednávání dalších pracovních poměrů nebo dohod konaných mimo pracovní poměr dbali na rozlišení činností, které má zaměstnanec konat nad rámec sjednaného pracovního poměru.
