Téma pracovních úrazů je stále aktuální a dostávám k tomuto tématu mnoho dotazů. Uvádím přehled jednotlivých náhrad. Každý pracovní úraz je specifický a je nutné zvážit, na které náhrady vzniká poškozenému zaměstnanci nárok. Není-li si zaměstnanec jist, jaký je jeho nárok z utrpěného pracovního úrazu a je členem našich odborů, může využít pomoci odborů při odškodnění pracovního úrazu. Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost projednat se zaměstnancem a současně s odborovou organizací bez zbytečného odkladu způsob a výši náhrady škody.
Pracovní úraz je v zákoníku práce definován takto. Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jedná se o objektivní odpovědnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za utrpěný pracovní úraz vždy, i když ze strany zaměstnavatele byly dodrženy veškeré povinnosti.
Své odpovědnosti se zaměstnavatel může zprostit zcela nebo z části pouze v těchto případech.
Prokáže-li se, že zaměstnanec porušil svým zaviněním právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Musí být průkazné, že zaměstnanec byl s předpisy řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.
Prokáže-li se, že pracovní úraz vznikl v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit.
K tomuto poznamenává, že zde uvedené je obecného charakteru. Každý úraz má svá specifika a je nutné pro správné posouzení znát veškeré okolnosti vzniku pracovního úrazu.
Druhy náhrad
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
Zaměstnanci přísluší ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy nebo odměny z dohody a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti, které nejsou v jiných případech hrazeny. Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti, která souvisí s utrpěným pracovním úrazem.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
Po ukončení pracovní neschopnosti se může stát, že se zaměstnanec nemůže vrátit na původní pracovní pozici, kterou zastával před vznikem pracovního úrazu. V takovém případě je možné, aby se zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem na změně druhu práce, která by pro zaměstnance byla vhodná. Nedosahuje-li zaměstnanec stejného výdělku, náleží zaměstnanci náhrad za ztrátu na výdělku pro skončení pracovní neschopnosti. Přísluší tato náhrada ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu. Pokud má zaměstnanec přiznán invalidní důchod z důvodu utrpění pracovního úrazu, připočítává se výše invalidního důchodu k dosahovanému výdělku.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Za výdělek po pracovním úrazu se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. V tomto případě se za výdělek po pracovním úrazu se považuje výdělek ve výši minimální mzdy.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk.
Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění
Poskytuje se zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši dané právním předpisem. Tím předpisem je nařízení vlády č. 276/2015 S., o odškodnění boleti a ztížení společenského uplatnění. Toto nařízení vlády bylo vydáno v říjnu 2015 a stanoví výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě. Dále upravuje způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Hodnota jednoho bodu je 250,- Kč. Odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění probíhá vždy na základě lékařského posudku, který bodově ohodnotí pracovní úraz. Ztížení společenského uplatnění je posuzováno po ukončení léčby, resp. v době, kdy je zdravotní stav poškozeného zaměstnance ustálen. To znamená, nedochází k jeho změnám, k jeho zhoršení.
Účelně vynaložené náklady spojené s léčením
Úhrada těchto nákladů přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Je nutné při uplatnění tohoto nároku doložit doklady, o jaké náklady se jedná. Může se např. jednat o úhradu nákladů spojených s rehabilitací poúrazového stavu, o cestovní výdaje související s vyšetřením, ošetřením s rehabilitací. Dále může jít o náhrady na nákup léčebných nebo ortopedických pomůcek, na dietní stravování apod. Mělo by se jednat o náklady, které zaměstnanec vynaložil ze svého a nepřísluší zde úhrada ze zdravotního pojištění. Účelně vynaloženými náklady však mohou být i náklady třetí osoby – rodinného příslušníka, který v době nemoci pečoval o zaměstnance z důvodu jeho bezmoci, pomáhal mu v domácnosti. Musí však jít vždy o náklady prokazatelně vynaložené.
Náhrada věcné škody
Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz poskytnout náhradu za věcnou škodu. V praxi to znamená, že zaměstnanec doloží, jaká skutečná škoda na věci mu vznikla v souvislosti s utrpěným pracovním úrazem. Může se jednat např. o poškození brýlí, poškození oblečení. Zaměstnanec doloží výši škody. Zaměstnavatel není povinen nahradit zaměstnanci škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Není zaměstnavatel povinen nahradit škodu, která vznikla na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.
