Vztahy mezi lidmi a zejména sousedy mohou být leckdy velmi komplikované. Sousedské vztahy po právní stránce upravuje občanský zákoník. Sousedské vztahy jdou ruku v ruce s vlastnickým právem. Prvotní úpravu vlastnického práva nalezneme v Listině základních práv a svobod. Listina stanoví, že výkon vlastnického práva není neomezený a nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem
Kdy vás soused obtěžuje
Vlastník věci se musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. V novém občanském zákoníku je od 1. ledna 2014 výslovně zahrnuto i vnikání zvířat ze sousedního pozemku.
Z této obecné úpravy vyplývají dvě pravidla, která musejí být splněna současně. Tzn. zákaz obtěžování jiného imisemi nad míru přiměřenou místním poměrům a zákaz omezování vlastníka v obvyklém užívání pozemku. Tato pravidla platí v případě, že ke vnikání imisí na pozemek dochází nepřímo. Přímé přivádění imisí, např. záměrným sváděním vod trativodem na sousední pozemek, je zakázáno bez dalšího.
Imise z provozu závodu
Zákon nově upravuje situaci, kdy se jedná o imise, které jsou důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen. V tomto případě není možné u soudu požadovat, aby soused s rušením přestal. Je zde však ze zákona dané právo na finanční náhradu újmy. To neplatí, je-li překračován rozsah úředně schválených imisí.
Sousedská žaloba
U soudu je možné domáhat se nápravy, pokud je člověk obtěžován nad míru přiměřenou místním poměrům a je podstatně omezen v obvyklém užívání svého pozemku, resp. nemovitosti. Imisemi může být obtěžován nejen bezprostřední soused, ale každý, kdo jimi může být na svých právech dotčen. To znamená i soused vzdálenější, který je imisemi obtěžován, má možnost se bránit a podat žalobu. Žalobu může podat jak vlastník pozemku, tak také nájemce pozemku, domu, bytu.
Současně také záleží na povaze obtěžování. Například u obtěžování hlukem nebo světlem nemůže být žalobcem obchodní korporace, spolek nebo jiná právnická osoba. Tyto subjekty z povahy věci nemohou být hlukem obtěžovány. Výjimkou by byla obec. Ta může podat sousedskou žalobu za předpokladu, že jsou nadměrnému hluku vystaveny prostory v jejím vlastnictví, které používají občané této obce (např. chodník, dětské hřiště, obecní budovy). Další výjimkou z tohoto obecného pravidla by mohlo být společenství vlastníků jednotek, které by chránilo své členy před zásahem imisí.
Žalovaným může být každý, kdo při užívání předmětu svého vlastnictví (své věci) obtěžuje své okolí. Povinnost neobtěžovat má nejen vlastník, ale i spoluvlastník každé věci movité i nemovité a také nájemce věci.
Co je přiměřené místním poměrům?
Pojem „nad míru přiměřenou místním poměrům“ vylučuje běžné chování, které je obvyklé a v rámci sousedských potřeb tolerované. Jaké imise jsou přiměřené místním poměrům, se určuje podle objektivně zjištěných místních zvyklostí odpovídajících dané lokalitě, případně lokalitě obdobné. Intenzita a frekvence imisí se tedy vždy poměřuje s tím, co je v daném místě považováno za běžné.
Co může soud na základě sousedské žaloby přikázat?
Na návrh oprávněného může soud vyřknout povinnost zdržet se konkrétního rušení, tak jak je vymezeno v žalobě. Výrok rozsudku však nemůže uložit povinnost něco konat, tj. například věc odstranit, přemístit. Není tedy možné ukládat konkrétní opatření, která má žalovaný provést. Výrok rozsudku vždy bude směřovat k povinnosti zdržet se určitého rušení. Bude na žalovaném, jaká opatření ke splnění rozsudku vykoná. Tato opatření ze strany žalovaného musí být efektivní a musí vést ke splnění výroku rozsudku. Žaloba musí být zcela konkrétní, neboť výrok soudního rozsudku je podle ní formulován.
Pokud žalovaný dobrovolně nesplní rozsudek soudu, je možné proti němu podat návrh na exekuci. Exekuce se bude provádět prostřednictvím ukládání pokut (do 100 000 Kč, i opakovaně), případně obestavením účtů žalovaného.
Cizí věc na pozemku
Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníkovi. Případně tomu, kdo ji měl u sebe. Vlastník pozemku umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel. Vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě. Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva (škoda způsobená při hledání věci) na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu.
Způsobila-li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník pozemku zadržet, dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu škody.
Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem, tzn. pozemek je veřejný.
Pokud přesahující větve nebo kořeny působí na sousedním pozemku škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na zachování stromu, je vlastník povinen na žádost souseda tyto větve a kořeny odstranit. Neučiní-li tak, může tak učinit soused, a to šetrným způsobem a ve vhodné roční době. V takovém případě náleží sousedovi, co z odstraněných kořenů a větví získá. Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.
Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků. Jsou-li stromy vysazeny nebo je sousek nechal vyrůst, může vlastník pozemku požadovat jejich odstranění. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Toto pravidlo neplatí, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.
Hranice mezi pozemky
Pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění.
Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení nebo v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.
Je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje.
Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.
Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak. Soused však má povinnost nahradit vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.
Nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.
Rozhrady
Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.
Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.
Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví rozděleno, udržuje každý svým nákladem, co je jeho.
Vlastník není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu. Má však povinnost ji udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda. Dojde-li však k takovému narušení rozhrady, že hrozí, že se hranice mezi pozemky stane neznatelná, má každý soused právo požadovat opravu nebo obnovení rozhrady.
Soud může vlastníkovi pozemku uložit povinnost pozemek oplotit (tuto povinnost vlastník obecně nemá). To je možné pouze na návrh souseda a za předpokladu, že je to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.
Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.
