V běžném životě se nám může stát, že objevíme věc, např. peněženku, klíče nebo zcela jinou věc (konkretizaci ponechám na vaší fantazii), která leží na chodníku a je tam sama a opuštěná. Nikdo se k ní nehlásí. S vysokou pravděpodobností jste učinili nález a jste v pozici nálezce. I na takovouto situace pamatuje nový občanský zákoník (dále jen NOZ). Nálezci vznikají práva a současně, jak jinak, i povinnosti.
Vychází se z předpokladu, že věc někomu patří a tento vlastník chce být vlastníkem i nadále. Vlastník nechtěl svou věc opustit úmyslně. Slovy práva – pozbyl držbu věci. Nemůže s věcí nakládat, protože ji nemá. Neví, kde se věc nachází. Vlastník, ale nepozbyl své vlastnické právo k věci. Nálezce z tohoto předpokladu musí vycházet. Nemůže si nalezenou věc přivlastnit. Pokud nalezne nějakou věc více osob současně, jsou oprávněny i zavázány společně.
Nejprve by se měl nálezce pokusit zjistit, komu věc patří a věc vrátit. Věc se vrací tomu, kdo ji ztratil. Tím může být vlastník věci. Může to být také osoba, která má věc v pronájmu nebo výpůjčce.
Ztracená věc může mít různou povahu. V některých případech nebude činit problém zjistit, kdo věc ztratil. Může se jednat o tak specifickou věc, že na první pohled bude zřejmé, komu ji vrátit. Na věci mohou být údaje, které povedou k vlastníku věci. Je-li nálezce v koncích a není možné poznat, kdo věc ztratil, nález se ohlásí obci. Té obci, na jejímž území se věc nalezla. Je-li nález učiněn např. v budově soudu, ve vlaku, na poště, nahlásí nálezce nález provozovateli těchto zařízení.
Obec vykoná vlastní šetření, komu věc náleží. Obec oznámí na úřední desce, že byl učiněn nález věci. Neozve-li se vlastník věci obci, obec nalezenou věc uschová. Nalezenou věc je možné ponechat v úschově u nálezce nebo je možné ji předat do úschovy jiné osoby. Nepřihlásí-li se vlastník do tří let od nálezu věci, stane se vlastníkem věci nálezce. Odmítne-li nálezce nalezenou věc vlastnit, věc připadne obci.
Nabízí se otázka. Naleznu věc, vyvinu úsilí věc vrátit, mám nárok na nálezné? Ano, mám. Ze zákona je nárok na tzv. nálezné. Nálezné činí jednu desetinu ceny nálezu.
Je-li nalezena věc, jejíž reálná cena je v podstatě nulová (např. rodiná fotografe, která má hodnotu pouze pro vlastníka), náleží nálezci nálezné. Nikoli však ve výši jedné desetiny hodnoty, ale podle „slušného uvážení“. Vlastník takové věci posoudí jakou má pro něj vrácená věc hodnotu, a je slušné, aby nálezce za vrácení věci obdržel odpovídající nálezné. Vlastník je povinen uhradit náklady, které vznikly nálezci za dobu úschovy nálezu a s úschovou související.
Na závěr Vás chci upozornit, jaké důsledky může mít rozhodnutí nálezce věc si ponechat a nález neoznámit. Takové rozhodnutí může mít i trestněprávní následky. Může se jednat např. o trestný čin zatajení věci. Nepoctivému nálezci nenáleží nálezné. Podle zákona se nikdy nestane vlastníkem věci. Současně mu vzniká povinnost nahradit škodu, která jeho jednáním vznikla.
Pro nalezení zvířete nebo nalezení skryté věci, jedná se o věc zakopanou, zazděnou nebo jinak ukrytou, stanovuje zákon mírně odchylný režim, než je výše popsán. Oznamovací povinnost u věci skryté má nálezce vůči obci a vůči vlastníku pozemku. Nenalezne-li se vlastník této věci a věc nepřipadne do vlastnictví státu, kraje ani obce podle příslušných právních předpisů, ujedná si nálezce s vlastníkem pozemku, kdo si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu její ceny.
