Od nabytí účinnosti Nového občanského zákoníku (účinnost od 1. 1. 2014) Vás pravidelně seznamuji s jeho obsahem a se změnami, které přinesl do občanského práva. Do posledního čísla letošního časopisu jsem pro Vás připravila téma – závazky z deliktů. V předchozí právní úpravě občanského práva byste obsah tohoto tématu našli pod názvem Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení. Tato látka je obsáhlá a proto jsem vybrala několik pojmů, s jejichž obsahem Vás v článku seznámím.
Majetková újma (škoda)
Škoda představuje jakoukoli ztrátu na majetku. Nemusí se přitom pouze jednat o škodu skutečnou, ale i o ušlý zisk. Skutečná škoda je výše, o kterou se hodnota majetku snížila. Ušlým ziskem je výše, o kterou se hodnota majetku nezvýšila, ačkoliv měla.
Příklad: Dojde k poškození vozidla, se kterým poškozená osoba podniká. Ten, kdo škodu způsobil, uhradí poškozenému náklady na opravu vozidla a ztrátu na zisku, o který v důsledku nepojízdnosti vozidla přišel.
Za vzniklou škodu je zpravidla odpovědný ten, kdo ji způsobil. Ten bývá označen jako škůdce. Nový občanský zákoník důsledně rozlišuje podmínky náhrady škody s ohledem na to, kterou ze svých povinností škůdce porušil. Zdali škůdce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, ze smlouvy nebo z dobrých mravů.
Příklad: Pokud někdo vlivem nepřiměřené rychlosti poškodí cizí vozidlo, jde o škodu způsobenou porušením zákona. Dodavatel včas nedodá svému obchodnímu partnerovi zboží a ten kvůli tomu přijde o zakázku, škoda není způsobená přímým porušením zákona, ale porušením smluvní povinnosti.
Při porušení zákona je škůdce za škodu odpovědný zpravidla pouze v případě, že ji skutečně zavinil. Při porušení smluvní povinnosti není zavinění potřeba.
Příklad: Vrátíme-li se k výše popsanému příběhu škody, pokud by řidič prokázal, že poškodil cizí vozidlo v důsledku selhání brzd, které mu v servisu špatně opravili, nemusel by škodu hradit. Dodavatel, který svému obchodnímu partnerovi vlivem poruchy na svém vozidle nedodá včas zboží, bude povinen hradit vzniklou škodu.
Jednou z mála možností, jak se při porušení smluvní povinnosti vyhnout hrazení škody, je odvolat se na vyšší moc. Vyšší mocí by například mohla být živelná katastrofa a jiné pohromy.
Příklad: Pokud by dodavatel prokázal, že mu ve včasném dodání zabránila povodeň, nemusel by svému obchodnímu partnerovi škodu hradit.
Způsoby náhrady škody
Je-li někomu způsobena škoda na věci (např. poničeno kolo), připadají v úvahu dva způsoby náhrady. V penězích, anebo uvedením do předešlého stavu (škůdce kolo opraví, resp. nechá opravit nebo koupí nové kolo).
Nový občanský zákoník preferuje náhradu škody uvedením do původního stavu. Zároveň však umožňuje, aby si poškozený místo této formy zvolil peněžitou formu úhrady škody. Posuzoval-li by předmětnou věc soud, nebude soud volbu způsobu náhrady škody hodnotit. Soud může zasáhnout ve výjimečných případech. Například pokud by poškozený svou volbou sledoval šikanu škůdce.
Nemajetková újma
Za nemajetkovou újmu se považuje jakákoli újma, která pro poškozeného neznamená přímou ztrátu na majetku. Typicky se jedná o zásah do zdraví, cti, soukromí osoby apod.
Následky této újmy bývají zpravidla velice závažné a v konečném důsledku se mohou projevit i v majetkových poměrech poškozeného.
Příklad: Pokud je živnostník neprávem obviněn ze šizení zákazníků, nemusí přijít pouze o svou dobrou pověst, ale v konečném důsledku i o své zákazníky a také o zisk.
Zadostiučinění
Náhrada nemajetkové újmy se poskytuje formou zadostiučinění, které může mít celou řadu podob.
Nový občanský zákoník uvádí, že má být zvoleno takové řešení, které má potenciál způsobenou újmu dostatečně účinně odčinit. Jestliže takové zadostiučinění není možné zvolit, má být poskytnuto zadostiučinění v penězích. Příklad: Noviny zveřejní na titulní straně lživé informace, které mohou přivodit dotčené osobě nemajetkovou újmu. Zadostiučiněním by neměla být pouhá omluva na poslední stránce novin, ale kupříkladu omluva zveřejněná též na titulní straně.
Při určování způsobu a výše zadostiučinění musí být brán zřetel i na další okolnosti. Zda byla újma způsobena použitím lsti nebo pohrůžky. Zda byly účinky újmy násobeny uvedením ve veřejnou známost. Zda byl poškozený diskriminován z důvodu svého pohlaví, etnického původu apod. V těchto případech musí být výše zadostiučinění úměrně zvýšena. Nový občanský zákoník výslovně stanovuje, že náhradu nemajetkové újmy mohou za určitých okolností požadovat i osoby, které újmu důvodně pociťují jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.
V uvedeném případě pomluvy by tak mohli náhradu nemajetkové újmy požadovat například i příbuzní poškozeného.
Okolnosti vylučující protiprávnost
Nutná obrana
V životě může docházet k situacím, kdy sice určitá osoba újmu prokazatelně způsobí, ale bylo by zcela nevhodné po této osobě požadovat náhradu způsobené škody. Typickým příkladem je újma způsobená při nutné obraně.
Definice nutné obrany je následující. Nutná obrana je takové jednání, kterým je odvrácen přímo hrozící nebo trvající útok na zákonem chráněný zájem nebo na určité subjektivní právo.
Příklad: Pokud někdo někoho fyzicky napadne a ten mu v obraně rozbije hodinky, útočník nemá právo požadovat náhradu škody.
Toto pravidlo však neplatí absolutně. Je-li obrana zjevně nepřiměřená, není vyloučena povinnost nahradit vzniklou škodu.
Krajní nouze
Obdobná situace nastává, pokud někdo způsobí újmu v krajní nouzi. Za tu jsou považovány mimořádné situace, při kterých dochází k přímému ohrožení života či majetku. Následek, který byl odvrácením krajní nouze způsoben, nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než nebezpečí, které původně hrozilo. Dané nebezpečí musí hrozit bezprostředně.
Příklad: Pokud někdo při hašení požáru ve svém bytě vytopí i sousední byty, nebude povinen hradit takto způsobenou škodu.
Ani toto pravidlo však neplatí bezezbytku. Neuplatní se například, pokud by uvedená osoba vyvolala požár sama nebo měla zjevně možnost nebezpečí zažehnat šetrnějšími způsoby.
Omluvitelné vzrušení mysli
Pro toho, kdo se ocitá v krajní nouzi, nebo je nucen se bránit, je zpravidla velice obtížné určit, jak intenzivnímu nebezpečí skutečně čelí.
Nový občanský zákoník proto výslovně uvádí, že při posuzování jednotlivých případů krajní nouze a nutné obrany je třeba přihlédnout k omluvitelnému vzrušení mysli.
Při hašení požáru osoba vytopí okolní byty, přitom by stačilo oheň udusit přikrývkou. Takové jednání je možné za určitých okolností omluvit strachem osoby, jako omluvitelné vzrušení mysli. Jejím omluvitelným vzrušením mysli.
Smluvní omezení povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy
Nový občanský zákoník obecně zvyšuje smluvní volnost stran smlouvy. Na druhé straně se k této volnosti váže odpovědnost smluvních stran, aby dbaly svých práv. Před přijetím nového občanského zákoníku nebylo možné se vzdát nároku na náhradu škody. Nyní zákon takový typ dohod nezakazuje.
Smluvní omezení náhrady újmy však není bezbřehé. Například nebude možné vyloučit povinnost nahradit újmu způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
Není možné sjednat omezení práv spotřebitele nebo jiné slabší strany na náhradu újmy. Možné nebude ani, aby se někdo vzdal práva na náhradu újmy způsobené na svých přirozených právech. Přirozenými právy jsou například právo na zdraví nebo na život.
Oznámení
V praxi se často setkáváme s oznámením, kterým škůdce ostatní preventivně varuje před možností vzniku újmy.
Nový občanský zákoník výslovně uvádí, že takové oznámení automaticky nevylučuje povinnost škůdce uhradit vzniklou újmu. Zákon však dále říká, že toto oznámení je možné považovat za varování před nebezpečím. Vliv oznámení na výsledné určení povinnosti hradit škodu tedy může být nepřímý, zejména při posuzování zavinění.
Příklad: Majitel pozemku umístí na svůj pozemek ceduli s textem „Nebezpečí úrazu“. Tímto oznámením není majitel zbaven povinnosti nahradit újmu, která vznikla procházející osobě z důvodu špatného stavu pozemku. Umístění cedule však může mít vliv například na posouzení, zda se chodec sám nechoval nedbale a nepodílel se tak na vzniklé újmě i sám.
Náhrada za poškození věci
Podle nového občanského zákoníku se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození. Dále se zohlední, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
Příklad: Majitel vozidla dal do opravny svůj vůz k celkové prohlídce. Do vozidla v opravně vnikli hlodavci a prokousali sedadla vozidla. Cena opravy činí 60 tis. Kč. Při určení výše škody se podle zákona musí zohlednit, co poškozený musel k obnovení funkce věci účelně vynaložit. Pokud tedy majitel vozidla musí vynaložit částku ve výši 60 tis. Kč, má škůdce, v našem případě opravna, povinnost škodu v této výši uhradit.
Úmyslné nebo jinak zavrženíhodné poškození věci
Nový občanský zákoník posiluje postavení poškozeného a stanoví následující. Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.
Příklad: Vandal vnikne do domu a vlastníkovi domu zničí fotografii jeho matky. Jedná se o jedinou fotografii, kterou poškozený má. Poškozenému bude poskytnuta peněžitá náhrada odpovídající ceně, jakou fotografie měla pro poškozeného. Z okolností případu a důkazů může vyplynout, že pro poškozeného měla fotografie cenu několika desítek tisíc. I když její tržní hodnota je nulová.
Dále nový občanský zákoník obsahuje zvláštní ustanovení pro případ, že škoda byla způsobena z pohnutky zvláště zavrženíhodné nebo z jiného kvalifikovaného důvodu (protiprávní čin, hrubá nedbalost).
V tomto případě se všem, kteří takovou škodu důvodně pociťují jako jinak neodčinitelné osobní neštěstí, nahradí nejen újma majetková (cena zničené věci), ale i nemajetková (duševní).
Příklad: Útočník napadne psa před zraky majitele a jeho rodiny a způsobí mu zranění neslučitelná s jeho životem. Útočník – škůdce nahradí nejen cenu psa, ale i cenu zvláštního citového vztahu k němu, a navíc odškodní i způsobený psychický otřes. Trestní odpovědnost pachatele tím není dotčena.
Náhrada za ublížení na zdraví a usmrcení
Kdo způsobí jinému ublížení na zdraví (zlomeninu, zranění vedoucí k amputaci končetiny, ochrnutí apod.) je povinen poskytnout mu peněžitou náhradu.
Stejně tak ten, kdo usmrtí člověka, je povinen peněžně odškodnit pozůstalé (manžela, děti, rodiče a další osoby, které byly usmrcenému blízké).
Jak jistě víte, nový občanský zákoník neobsahuje žádné tabulky pro odškodnění. Pro zrušení tabulek byli zastánci myšlenky, že soud nemá být omezen v tom, aby určil spravedlivou náhradu za poškození zdraví. Myšlenka je to asi korektní, ale skýtá mnohá úskalí. Znamená to, že pokud se poškozený se škůdcem nedohodne na výši odškodnění vzniklé újmy, budu muset se svých nároků domáhat soudní cestou. Při rozhodování by měl soud zohlednit veškeré okolnosti daného případu. Z iniciativy Nejvyššího soudu ČR přece jen byla zpracována metodika pro odškodňování úrazů. Vlastně se jedná o pomocnou tabulku, která má sloužit soudům při rozhodování o výši nároku na náhradu škody.
Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání je zakotveno v zákoníku práce a má svá pevná pravidla odlišná od úpravy v občanském právu. V případě, že poškozený zaměstnanec má dojem, že odškodnění podle zákoníku práce a jeho prováděcího předpisu není dostatečné, má možnost požádat soud o posouzení svého nároku.
Škoda z provozní činnosti
Nový občanský zákoník netrestá bez rozdílu všechny osoby, jejichž provozní činnost vedla ke vzniku neodvratné škody. Tyto osoby se mohou podle nové právní úpravy zprostit povinnosti nahradit škodu vzniklou z provozní činnosti. Musí však prokázat, že vynaložily veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
Zákoník ve svém textu také vymezuje druhy provozů zvláště nebezpečných. Jedná se o provozy, které z povahy své činnosti vyvolávají vysoké riziko vzniku škody. A to i při vynaložení řádné či dokonce veškeré možné péče. Může se jednat o chemickou továrnu, sklad výbušnin apod. V případě těchto provozů stanoví nový občanský zákoník podstatně přísnější pravidla pro náhradu škody.
Příklad: Únik chemické látky do okolí, exploze výbušniny apod. Provozovatel je povinen hradit škodu bez ohledu na to, zda vynaložil veškerou možnou péči.
Nový občanský zákoník reaguje také na fakt, že v případě škod způsobených provozem zvláště nebezpečným lze jen obtížně prokazovat příčinnou souvislost.
Příklad: V továrně došlo k havárii a do jejího okolí tak unikly nebezpečné látky. Následně se v okolí zvýšil úhyn lesního porostu z 15 % na 30 % na hektar. Pro zjednodušení příkladu lze z těchto skutečností usoudit, že je zde 50% pravděpodobnost, že zvýšený úhyn porostu je způsoben havárií. Ze zákona by vlastník lesa měl obdržet náhradu v míře odpovídající pravděpodobnosti, že škoda vznikla v důsledku havárie. Je-li pravděpodobnost 50%, náhrada škody má být ve výši 50 % z celkové škody.
Újma za narušení dovolené
Dny dovolené představují pro většinu lidí důležitý zdroj energie potřebné pro zbytek pracovního roku. Nový občanský zákoník do svých ustanovení zavedl institut újmy za narušení dovolené. Tímto institutem má být řešena kompenzace v případě, že cestovní kancelář nedostojí svým slibům a svým klientům zmaří dovolenou. Jedná se tedy o případy, kdy se lidé rozhodnou trávit svou dovolenou v péči cestovní kanceláře.
Nedopraví-li cestovní kancelář své klienty do požadovaného letoviska, budou klienti moci požadovat nejenom navrácení ceny zájezdu, ale i náhradu újmy za narušení dovolené. Náhrada této újmy by měla být hrazena zejména v případech, kdy je zájezd zcela zmařen nebo podstatně zkrácen. Například pokud klienti uvízli několik dní na letišti nebo byli ubytováni v nevyhovujícím hotelu.
Tento institut nebude naopak dopadat na banální případy, jako je například hodinové zpoždění letu. Stejně tak nebudou cestovní kanceláře povinny hradit újmu vzniklou v důsledku mimořádných situací, které nemohly předpokládat (nepřízeň počasí, požár apod.).
Výše náhrady
Konkrétní výše náhrady bude vždy posuzována podle míry porušení smluvních podmínek ze strany cestovní kanceláře. Zohledněny by přitom měly být i další okolnosti zájezdu jako například jeho cena, účel či osobní význam pro klienta. Jinou výši náhrady tak zajisté bude mít zmaření třídenního zájezdu do Krkonoš pro jednu osobu než několikatýdenního zahraničního zájezdu, na který se celá rodina chystala několik let.
Bezdůvodné obohacení
Bezdůvodné obohacení lze definovat jako majetkový prospěch bez spravedlivého důvodu. Bezdůvodně se obohatí ten (i) kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu; (ii) plněním z právního důvodu, který odpadl; (iii) protiprávním užitím cizí hodnoty; (iv) bylo za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
Platí zásada, že ten, kdo se bezdůvodně obohatil, by měl ochuzenému veškerý majetkový prospěch vrátit.
Nový občanský zákoník oproti bývalé právní úpravě mění pravidlo pro vrácení získaného prospěchu. Zákon uvádí, že poctivý obohacený musí vrátit prospěch pouze do té míry, v jaké jeho obohacení trvá v době, kdy ho o vrácení požádá ochuzený.
Příklad: Návštěvníkovi hotelu je v průběhu pobytu omylem poskytována zdarma strava a on se zároveň domnívá, že je zahrnuta v ceně pobytu. V tomto případě nebude mít hotel nárok požadovat, aby strava byla dodatečně uhrazena.
