Parlament České republiky, jak to již od roku 2006 učinil mnohokrát, opět schválil novelu zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Novela je účinná od 1. října 2015. Nejvýznamnější změny, které novela přinesla, vám přiblížím v následujících řádcích.
Základní zásady pracovního práva
Zákoník práce, jako každá právní norma, obsahuje ve svých úvodních ustanoveních základní zásady pracovního práva, které chrání veřejný pořádek. Ačkoli při čtení zákona běžně tyto první řádky pouze přeletíme, z pohledu odborného – právního jsou důležité. V rámci přijaté novely se podařilo mezi tyto základní zásady zařadit zásadu ochrany spravedlivého odměňování zaměstnance. Pro mne a pro právníky dalších odborových svazů je tato změna právní úpravy kvitována s povděkem.
Dohody konané mimo pracovní poměr
V části třetí zákoníku práce, který upravuje dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, byl ve společných ustanovení upravených v § 77 zákoníku práce změněn odst. 4. Dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. Ve stávající právní úpravě chybělo, jakým způsobem lze dohodu o provedení práce ukončit. Zákoník práce obsahoval pouze úpravu ukončení dohody o pracovní činnosti. Přijatá novela sjednotila právní úpravu ukončení těchto dohod. Nyní je právní úprava následující.
Není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit (i) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, (ii) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo (iii) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr.
Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.
Změny pojmů
Některé změny lze označit za technické. To jsou změny např. pojmů, které reagují na změny v jiných zákonech. Zákoník práce reaguje na fakt, že zákon o specifických zdravotních službách zavedl pojem pracovnělékařské služby, pracovnělékařské prohlídky. Tudíž tam, kde zákoník práce obsahuje pojmy preventivní prohlídky, zařízení závodní preventivní péče, jsou tyto pojmy nahrazeny pojmy novými.
Náhrada majetkové a nemajetkové újmy
Část jedenáctá zákoníku práce – NÁHRADA ŠKODY je celá nová, tedy skoro nová. Nově je tato část nazvaná NÁHRADA MAJETKOVÉ A NEMAJETKOVÉ ÚJMY. Změna názvu souvisí s užíváním pojmů v novém občanském zákoníku. Dále do této části zákona byly včleněny paragrafy upravující pracovní úrazy a nemoci z povolání, což je pro každého zaměstnance velice podstatná informace. Vezmu to ale popořadě.
Ustanovení § 248 – § 268 zákoníku práce obsahují úpravu prevence předcházení škodám, povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele ve vztahu ke škodám. Text jednotlivých paragrafů je téměř totožný s textem před novelou, tudíž se nic podstatného nezměnilo. Změnily se opět pojmy po vzoru nového občanského zákoníku.
Ustanovení § 269 – § 271 zákoníku práce upravují oblast pracovních úrazů a nemocí z povolání. Před novelou byla tato problematika upravena v tzv. přechodných ustanovení (§ 366 – § 393 zákoníku práce). Zákonodárce plánoval, že problematiku pracovních úrazů a nemocí z povolání bude v budoucnu upravovat samostatná právní úprava úrazového pojištění zaměstnanců. Z tohoto důvodu byl v minulosti schválen zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců. Tento zákon nikdy nenabyl účinnosti. Naopak je touto novelou zákoníku práce zrušen. Tím, že problematika pracovních úrazů a nemocí z povolání byla přesunuta do části jedenácté, byly § 366 – § 393 zákoníku práce zrušeny. V souvislosti se zrušení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců došlo v textu zákoníku práce k několika technickým úpravám.
Ustanovení § 272 – § 275 zákoníku práce zahrnují společná ustanovení týkající se náhrady majetkové a nemajetkové újmy. V jejich znění nedošlo novelizací k podstatným změnám.
Odborové organizace v zákoníku práce
V části třinácté se změnil název, který zní: Oprávnění odborových organizací, organizací zaměstnavatelů, podpora vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a kontrola v pracovněprávních vztazích.
V této části zákoník práce mimo další upravuje postavení odborů ve vztahu k legislativnímu procesu přijímání zákonů. Českomoravská konfederace odborových svazů je připomínkovým místem. To znamená, že předkladatel návrhu zákona má povinnost při jeho přípravě daný návrh zaslat na připomínková místa. A právě konfederace je takovýmto místem. Předkládány jsou především návrhy zákonů a návrhy ostatních právních předpisů týkajících se důležitých zájmů zaměstnanců zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních podmínek. Konfederace je v této činnosti velice aktivní a někdy se podaří prosadit změny obhajující zájmy zaměstnanců. Je to však proces vždy komplikovaný a časově náročný.
Do této části zákoníku práce je vložen nový § 320a, který umožní lepší rozvoj činnosti odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a podpoří jejich vzájemná jednání na celostátní nebo krajské úrovni. V současné době existuje tzv. Rada hospodářské a sociální dohody – tripartita. Jistě jste tento pojem zaznamenali z médií. Jedná se o schůzky, jejichž účastníky jsou vláda, odbory a zástupci zaměstnavatelů. Přijaté ustanovení do zákoníku práce má podpořit činnost odborů.
Odborové organizace mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů. Zaměstnavatel je povinen výkon těchto kontrol umožnit a poskytnou při kontrole součinnost. Náklady na tyto kontroly hradí stát na základě dohody s odborovou organizací.
Toto právo je zakotveno v ust. § 322 odst. 2 zákoníku práce. Přijatou novelou bylo toto ustanovení rozšířeno o možnost využití finančních prostředků na školení a prohlubování kvalifikace odborových inspektorů bezpečnosti práce. Jedním z nezbytných předpokladů pro výkon činnosti inspektora bezpečnosti práce je kvalitní vzdělávání a neustálé prohlubování (udržování) kvalifikace inspektora bezpečnosti. Je to nezbytné pro zajištění profesionální úrovně těchto kontrol. Zpřesněním textu tohoto ustanovení zákoníku práce se odstraní výkladové nejasnosti, na jakou činnost lze peněžní prostředky použít.
Veřejná prospěšnost
Do textu zákoníku práce byl vložen nový § 324, který říká, že odborová organizace a organizace zaměstnavatelů se považují za veřejně prospěšné právnické osoby.
Institut veřejné prospěšnosti do našeho právního řádu vnesl nový občanský zákoník. Veřejně prospěšnou je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat vlastní činností k dosahování obecného blaha, mají-li na rozhodování právnické osoby podstatný vliv jen bezúhonné osoby a nabyla-li majetek z poctivých zdrojů a hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu. Zdali institut veřejné prospěšnosti přinese odborovým organizacím výhody v oblasti ekonomické nebo jiné, se uvidí. Vše bude záviset na dalších právních normách, které se k veřejné prospěšnosti budou vztahovat.
Lhůty
Zákoník práce v části odpovědnost zaměstnavatele za škodu upravuje odpovědnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci mimo jiné v těchto případech:
- Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.
- Za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel do částky 10 000 Kč. Jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen uhradit zaměstnanci škodu v plné výši.
V obou těchto případech je na straně zaměstnance povinnost ohlásit vznik škody bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
Tyto lhůty byly před zde popisovanou novelizací zákoníku práce lhůtami prekluzivními. Co značí pojem prekluze? Prekluze se rovná zániku práva jako takového. Jen zákon může stanovit, že je lhůta prekluzivní. To znamená, že v zákoně bude napsáno: „nebude-li právo uplatněno, právo zanikne“.
Po přijaté novelizaci se uvedené lhůty staly lhůtami promlčecími, což zlepšilo postavení zaměstnance. I když se vám to na první pohled nemusí zdát významné, opět z mého právního pohledu na věc je to posun. Ještě vysvětlím pojem promlčení. Promlčení je oslabení subjektivního práva v důsledku marného uplynutí času, tzv. promlčecí doby. Oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení u soudu namítnuto, soud nemůže promlčenou pohledávku přiznat. Nemůže dlužníka odsoudit ke splnění jeho závazku (např. k zaplacení dlužné částky). Promlčení však zakládá pouze právo se ho dovolat. Nenamítne-li dlužník promlčení, soud žalobě vyhoví. Není tedy možné donutit dlužníka k plnění. Plní-li, nejde u věřitele o bezdůvodné obohacení a dlužník se nemůže domáhat vrácení plnění. Smyslem institutu promlčení je čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při příliš dlouhé možnosti uplatnit právo u soudu. Čím delší doba uplyne od vzniku práva, tím je dokazování složitější. Zákon v souladu se zásadou práva patří bdělým, časově omezuje vynutitelnost práv, aniž by je úplně rušil.
