Podzim je opravdu nabitý samými novinkami. Jistě jste z tisku zaznamenali, že byla zřízena evidence přestupků. Tato centrální evidence má umožnit mimo jiné také přísnější postihování pachatelů, kteří se přestupků dopouštějí opakovaně. Účinnost této novinky je stanovena na 1. října 2016. Datum je stanoveno s ohledem na zabezpečení technického řešení evidence přestupků. Společně se zavedením této právní úpravy byl zákon o přestupcích novelizován i v dalších ustanoveních. Jednou ze základních změn v zákoně o přestupcích je prodloužení lhůty k projednání přestupků na dobu dvou let. Tato změna zákona je účinná od 1. října 2015.
Dosavadní úprava zániku odpovědnosti za přestupek
Podle současného znění zákona o přestupcích nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Jestliže správní orgán během řízení zjistí, že odpovědnost za přestupek zanikla, musí předmětné řízení o přestupku zastavit. Tato lhůta je lhůtou tzv. prekluzivní. To znamená, že po jejím uplynutí není možné přestupek dále projednávat a správní orgán k této skutečnosti, k uplynutí lhůty, musí přihlédnout z úřední povinnosti.
Během jednoroční lhůty přitom musí být rozhodnutí nejen vydáno, ale musí nabýt právní moci. Nejvyšší správní soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že přestupek musí být v zákonné lhůtě (jeden rok) pravomocně projednán. V praxi to znamenalo, že řízení o přestupku muselo být rozhodnuto u správního orgánu prvního stupně (např. obecní úřad) a druhého stupně (odvolací správní úřad – krajský úřad). Nebylo přípustné, aby rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci až po uplynutí lhůty pro jeho projednání, tj. lhůty jednoho roku.
Z praxe správních orgánů, které přestupkové řízení vedly, v průběhu času vyplynulo, že mnohdy se projednat přestupky nedařilo a viníci často unikli potrestání. Ti, kteří se dopustili přestupku, se často vyhýbali řízení a vymýšleli mnohé obstrukce, jak řízení zdržovat právě po dobu jednoho roku.
Nová úprava účinná od 1. října 2015
Konečná lhůta pro zánik odpovědnosti za přestupek byla stanovena na dva roky od spáchání přestupku.
Zákonodárce prodloužením lhůty pro projednání přestupku reagoval na zkušenosti a praxi správních úřadů. Pokud se však podíváte do novelizovaného znění zákona o přestupcích, dočtete se v něm, že „přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.“ Co se tedy změnilo? Nově je do zákona vloženo, že běh lhůty pro projednání přestupku se přerušuje. Běh lhůty se přeruší v okamžiku (i) zahájení řízení o přestupku; (ii) vydání rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným; (iii) doručení příkazu o uložení pokuty (jestliže prvním úkonem v řízení je vydání takového příkazu o uložení pokuty).
Lhůta dvou let je lhůtou objektivní a konečnou pro zánik odpovědnosti za přestupek. Po uplynutí této lhůty není možné dále přestupek projednávat.
Zahájení řízení o přestupku je možné z úřední povinnosti nebo na návrh. Řízení z úřední povinnosti je zahájeno dnem doručení oznámení nebo ústním prohlášením. U řízení zahajovaných na návrh je řízení obecně zahájeno dnem, kdy předmětný návrh dojde věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.
Prodloužením lhůty pro projednání přestupků zřejmě dojde ke snížení počtu případu, které skončí zastavením řízení pro zánik odpovědnosti způsobený uplynutím maximální přípustné lhůty k projednání přestupku.
Lze zřejmě také očekávat, že různé dosud využívané taktiky účastníků přestupkového řízení směřující k jeho protahování budou méně účinná. Do jaké míry popsaná změna právní úpravy povede k nárůstu efektivity činnosti správních orgánů v této oblasti zvýšením úspěšnosti trestání přestupků, se však teprve ukáže.
