Práce přesčas
Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů. Práce přesčas nesmí být ze strany zaměstnavatele plánována. Zaměstnavatel může práci přesčas nařídit i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami.
Ve dnech pracovního klidu je možné nařídit práci přesčas z těchto důvodů a jedná-li se o: (i) naléhavé opravné práce, (ii) nakládací a vykládací práce, (iii) inventurní a závěrkové práce, (iv) práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu, (v) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech, (vi) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva, (vii) práce v dopravě, (viii) krmení a ošetřování zvířat.
Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rozsah 150 hodin v kalendářním roce pouze na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období (26 nebo 52 týdnů) se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Noční práce
Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. Při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.
Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb (i) před zařazením na noční práci, (ii) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, (iii) kdykoliv během zařazení na noční práci, pokud o to zaměstnanec požádá. Úhrada poskytnutých zdravotních služeb nesmí být na zaměstnanci požadována.
Zaměstnavatel je povinen zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení. Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.
Pracovní pohotovost
Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna. Odměna činí nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Toto minimum stanoví zákoník práce. V kolektivní smlouvě může být dohodnuto zvýšení příplatku.
Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda, odměna za tuto dobu nepřísluší. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas. Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává.
Uvedená problematika je uvedena v ust. §§ 93, 94, 95 zákoníku práce.
Abeceda pracovněprávních vztahů – společná ustanovení o pracovní době a době odpočinku
Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované (i) směny, (ii) práce přesčas, (iii) další dohodnuté práce přesčas, (iv) noční práce, (v) doby v době pracovní pohotovosti a pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel.
Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy. Zaměstnanec si může z těchto listiny pořizovat výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.
Překážky v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby. Toto pravidla však neplatí v případě dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanci se v této době poskytuje náhrada mzdy nebo platu.
Při překážkách v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby, vymezených přesnou délkou nezbytně nutné doby, po kterou přísluší zaměstnanci pracovní volno, nebo jde-li o činnost zástupců zaměstnanců, se posuzuje jako výkon práce celá tato doba. Překážky v práci na straně zaměstnavatele při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce, jestliže zasáhly do směny zaměstnance, a to za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny. Za dobu jednoho dne se považuje doba odpovídající průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby nebo z kratší pracovní doby.
Při uplatnění konta pracovní doby se pracovní volno pro překážky v práci na straně zaměstnance poskytuje v rozsahu nezbytně nutné doby, popřípadě v rozsahu délky směny rozvržené zaměstnavatelem na příslušný den.
Práce přesčas při uplatnění pružného rozvržení pracovní doby se zjišťuje vždy jako práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní dobu. Prací přesčas při uplatnění konta pracovní doby je práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období. Vyrovnávací období může být 26, 52 týdnů nebo kratší.
Opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnost nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací.
Uvedená problematika je uvedena v ust. §§ 97 – 99 zákoníku práce.
