Pracovní cesta (§ 42 zákoníku práce)
Definice pracovní cesty: časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
Souhlas zaměstnance s vysláním na pracovní cestu může být písemný (např. sjednaný v pracovní nebo jiné smlouvě), ústní nebo mlčky (tzn., že zaměstnanec bez námitek pracovní cestu vykoná).
Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců ve vztahu k pracovní cestě (§ 240 zákoníku práce)
Na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště smějí být vysláni jen se svým souhlasem tito vyjmenovaní zaměstnanci:
– těhotné zaměstnankyně,
– zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do věku 8 let,
– osamělá zaměstnankyně, osamělý zaměstnanec pečující o dítě do 15 let věku,
– zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost).
Případný dříve udělený souhlas s konáním pracovní cesty není, pokud nastane situace výše uvedená, dostatečný. Pro každou pracovní cestu musí dát zaměstnanec souhlas zvlášť. V případě odmítnutí souhlasu nejde o porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru. Ochrana se týká obou rodičů, rozhodné je, zda žijí s dítětem ve společné domácnosti a pečují o něj.
Pravidelné pracoviště (§ 34a zákoníku práce)
Pravidelné pracoviště se sjednává pro účely poskytování cestovních náhrad a je jím místo výkonu práce. V případě, že je v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce šířeji než jedna obec, platí, že pravidelným pracovištěm je obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce.
Smyslem sjednání pravidelného pracoviště je určení místa, které je rozhodné pro poskytování cestovních náhrad především s cestami konanými v rámci místa výkonu práce. Pokud zaměstnanec koná cesty v rámci šířeji vymezeného místa výkonu práce (např. jezdí mezi dvěma obcemi), tak náklady spojené s těmito cestami hradí zaměstnavatel.
Vyslání zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky nebo k jinému zaměstnavateli (§ 42, odst. 2 zákoníku práce)
V případě, že zaměstnavatel vysílá zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci. Jiný zaměstnavatel (jiný vedoucí zaměstnanec) může práci zaměstnance organizovat, řídit a kontrolovat. Pověření jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele) má obsahovat rozsah kompetencí. S tímto pověřením musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nemohou vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat (např. dát zaměstnanci výpověď).
