V běhu života se mnohý z vás setkal s tím, že potřeboval být zastoupen nebo sám někoho zastupoval. Zastoupení umožňuje, aby za osobu jednal někdo třetí. Osobou je myšlena fyzická nebo právnická osoba. Je možné zastoupit osobu plně svéprávnou nebo osobu nesvéprávnou. Zastoupení může vyplývat ze zákona, např. nesvéprávné dítě zastupuje rodič. Opakem zákonného zastoupení je zastoupení smluvní. Zastoupení smluvní spočívá v tom, že osoba způsobilá pověří, aby za ní někdo jiný jednal. Zastoupení také může vzniknout rozhodnutím soudu nebo jiného správního orgánu.
Ten kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
Zástupcem i zastoupeným může být fyzická i právnická osoba. Zástupce musí mít způsobilost k právnímu jednání, k jehož výkonu je zmocněn. Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Při smluvním zastoupení to lze, ale zastoupený o takovém rozporu ví nebo musí vědět
Zástupce jedná osobně. Může pověřit dalšího zástupce, je-li to se zastoupeným sjednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba. Zástupce však odpovídá za řádný výběr osoby, která ho zastoupí. Pro jednu záležitost může mít zastoupený více zástupců. V takovém případě každý zástupce může jednat samostatně.
Co nastane v případě, že zástupce překročí rozsah oprávnění k zastupování? Pokud zastoupený překročení rozsahu oprávnění schválí bez zbytečného odkladu, je tímto jednáním vázán. Stejný postup platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Příklad: Mám bratra a umím výborně matematiku. Bratr slíbí svému kamarádovi, že já mu vypočítám domácí úkol z matematiky. Bratr mi sdělí, že svému kamarádovi slíbil mou pomoc. Já souhlasím, a počítám domácí úkol z matematiky. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama.
Zmocnění může být trvat po určitou dobu nebo nemusí být časově omezeno. Zastupuje-li zástupce zastoupeného ve všech jednáních, jedná se o tzv., generální plnou moc.
Smluvní zastoupení
Na základě dohody dvou stran zastupuje zmocněnec zmocnitele v dohodnutém rozsahu. Jedná se o dohodu o plné moci. Zmocnitel uvede rozsah oprávnění k zastupování v plné moci. Plná moc může být ústní nebo písemná. V případě smluvního zastoupení musí mít zastoupení vždy způsobilost k jednání A to nejen způsobilost k udělení plné moci, ale i k jednání, jenž má zmocněnec na základě plné moci vykonávat.
Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění. Je-li však pro odvolání zmocnění sjednán zvláštní důvod, není možné zmocnění odvolat z jiného důvodu. Má-li zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod, může zmocnění odvolat vždy.
Při zmocnění právnické osoby náleží výkon oprávnění zastupovat zmocnitele do působnosti jejího statutárního orgánu. K výkonu zastoupení je oprávněna i osoba, kterou statutární orgán určí. Zmocněnec je povinen jednat zásadně osobně a v zájmu zmocnitele. Zmocněnec si může ustanovit dalšího zástupce (substituta) jen na základě právního předpisu nebo dohody se zastupovaným. Tento zástupce se však již dále nechat zastupovat nemůže. Příklad: Advokát se může nechat zastoupit jiným advokátem, toto pravidlo vychází ze zákona o advokacii.
Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, pro které bylo zastoupení určeno. Zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví. Zmocnění dále zanikne smrtí zmocněnce nebo zmocnitele. Jedná-li se o právnickou osobu, zmocnění zanikne zánikem právnické osoby. Zmocnění může také zaniknout uplynutím času, je-li sjednáno na dobu určitou.
Dokud není odvolání zmocnění zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Této skutečnosti se nemůže dovolat ten, který o odvolání zmocnění věděl nebo měl a mohl vědět.
Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec zmocnění, učiní zmocněnec ještě vše, co nesnese odkladu. Tím se má předejít vzniku újmy na straně zmocnitele. Po zániku zmocnění má zmocněnec povinnost vydat bez zbytečného odkladu vše, co mu zmocnitel předal nebo to co pro zmocnitele získal.
Prokura
Mezi jednotlivé druhy zastoupení patří také prokura. Jedná se o institut obchodního práva, který je zakotven v občanském zákoníku. Výčet druhů zastoupení by bez vysvětlení pojmu prokura nebyl úplný. Udělením prokury zmocňuje podnikatel prokuristu ke všemu právnímu jednání, k němuž dochází při provozu obchodního závodu nebo jeho pobočky. Jde o zvláštní formou plné moci, která nabývá účinnosti již samotným udělením. Zápis prokuristy v obchodním rejstříku je jen deklaratorní. To znamená, že stvrdí určitou skutečnost, která nastala. Prokuristou může být jen fyzická osoba, plně svéprávná. Prokurista má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.
Prokuru může udělit jen podnikatel, který je zapsán v obchodním rejstříku. Omezení prokury vnitřními pokyny nemá právní následky vůči třetím osobám. Prokurista nemůže udělit prokuru a nemůže i přenést na jiného. Prokura zanikne převodem nebo pachtem obchodního závodu, ke kterému byla udělena. Smrtí podnikatele prokura nezaniká. Zanikla by pouze v případě, že by podnikatel prokuru udělil pouze na dobu trvání jeho života. Po smrti podnikatele může prokurista činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření a další úkony nad tento rámec jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu.
Prokurista se podepisuje tím způsobem, že k firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis.
Zákonné zastoupení a opatrovnictví
Zákonné zastoupení vzniká ze zákona a zřizuje se především osobám, které nejsou způsobilé k právním úkonům (nezletilci a osoby zbavené svéprávnosti). Dále se také zřizuje osobám neznámým (nebo těm, jejichž pobyt není znám) a z jiných závažných důvodů (zde záleží na posouzení soudu).
Zákonné zastoupení nebo opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv. Při zákonném zastoupení nebo opatrovnictví nemusí mít zastoupený právní způsobilost k jednání. Typicky se jedná o vztah dítě – rodič.
Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v těchto záležitostech. (i) vznik a zánik manželství, (ii) výkon rodičovských povinností a práv, (iii) pořízení pro případ smrti, (iv) prohlášení o vydědění a jejich odvolání.
Dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného, jmenuje soud kolizního opatrovníka. Může také dojít ke střetu zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, opět jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka. Příklad: Při rozvodu manželů je nezletilým dětem ustanoven kolizní opatrovník, kterým je příslušný orgán péče o dítě.
Spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, může vykovávat pouze běžnou správa jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu. Příklad: Prodej nemovitého majetku zastoupeného.
Zákonný zástupce ani opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu za zastoupení. Spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, lze za správu přiznat odměnu. O její výši rozhodne soud. Soud musí při svém rozhodování přihlédnout k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku a k časové i pracovní náročnosti správy.
Opatrovníka jmenuje soud. Soud určí rozsah opatrovníkových práv a povinností. Osoba, které byl opatrovník jmenován, se na dobu trvání opatrovnictví stává opatrovancem. Na žádost opatrovníka ho soud může odvolat. Soud opatrovníka odvolá i v případě, že neplní své povinnosti. Zároveň opatrovanci soud jmenuje nového opatrovníka.
Opatrovnictví člověka
Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu (i) koho soud ve svéprávnosti omezil, (ii) tomu, o kom není známo, kde pobývá, (iii) tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. Soud může opatrovníku uložit, aby se v přiměřeném rozsahu pojistil pro případ, že při výkonu své funkce způsobí opatrovanci nebo jiné osobě škodu.
K povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení. Opatrovník má povinnost projevovat o opatrovance skutečný zájem a dbát o jeho zdravotní stav. Dalšími povinnostmi je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Pokud opatrovník rozhoduje o opatrovancových záležitostech, musí opatrovanci vysvětlit srozumitelně povahu a následky rozhodnutí. Opatrovník má povinnost jednat v souladu s názory opatrovance. Má povinnost ctít jeho přesvědčení nebo vyznání. Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi.
Smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká a dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka, přechází na veřejného opatrovníka podle jiného zákona. Tím opatrovníkem je pro danou chvíli obec
Opatrovník a správa jmění
Člověku, jemuž působí zdravotní stav při správě jeho jmění nebo při hájení jeho práv obtíže, jmenuje soud na jeho návrh opatrovníka. Ve shodě s takovým návrhem určí opatrovníkovi rozsah působnosti. Na návrh opatrovance soud opatrovníka také odvolá. Opatrovník jedná zpravidla společně s opatrovancem. Jedná-li opatrovník samostatně, jedná v souladu s vůlí opatrovance. Nelze-li vůli opatrovance zjistit, rozhodne na návrh opatrovníka soud.
V případě, že si člověk sám o své vůli opatří správce svého jmění, nelze mu jmenovat opatrovníka pro správu jmění. Toto však neplatí (i) není-li správce jmění znám, (ii)odmítne-li jednat v zájmu zastoupeného, (iii) zanedbává-li tuto povinnost, (iv) nemůže-li jmění spravovat.
Rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit až po jeho zhlédnutí, nebrání-li zhlédnutí nepřekonatelná překážka. Současně má povinnost vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a z tohoto stanoviska vycházet.
Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou. Tato osoba musí osvědčit o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat tento zájem i do budoucna. Není-li takové osoby, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu. Tato osoba musí splňovat podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem. Soud může jmenovat veřejného opatrovníka. Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště. Veřejným opatrovníkem může být také právnická osoba zřízená touto obcí, která plní úkoly tohoto druhu.
Opatrovnická rada
Do Nového občanského zákoníku byl ustaven staronový institut – opatrovnická rada. O ustanovení opatrovnické rady je možné žádat v případě, je-li jmenován opatrovník. Žádat o ustavení opatrovnické rady může opatrovanec nebo každá osoba opatrovanci blízká. Opatrovnická rada může být opatrovnanci zřízena pouze v případech, kdy je opatrovanec omezen ve způsobilosti k právnímu jednání nebo je této způsobilosti zbaven. Také se může jednat o případy, kdy jeho existující vůli nelze dlouhodobě zjistit.
Opatrovník je povinen svolat schůzi do 30 dnů od obdržení žádosti, jinak ji svolá soud. Schůze se mohou zúčastnit opatrovanec, každá osoba opatrovanci blízká a kdokoli z jeho přátel, třebaže nebyl pozván. Každý má jeden hlas. Zúčastní-li se schůze alespoň 5 osob, může být rada zvolena. Osoby volí členy rady a její náhradníky většinou hlasů. Opatrovnická rada má alespoň tři členy. Členem opatrovnické rady může být jen osoba, která o opatrovance osvědčí dlouhodobý a vážný zájem. Současně tato osoba musí osvědčit, že její zájmy neodporují zájmům opatrovance. Opatrovník nemůže být členem opatrovnické rady. Není-li dostatek členů, soud na návrh rozhodne, že působnost rady bude vykonávat jen jedna z těchto osob.
O volbě členů se vyhotoví zápis, který se doručí soudu a opatrovníku. Člen opatrovnické rady je volen na dobu neurčitou. Z funkce lze odstoupit nebo soud může člena odvolat. Při zániku funkce člena opatrovnické rady opatrovník nebo předseda opatrovnické rady zařídí volbu nového člena opatrovnické rady nebo náhradníka.
Opatrovnická rada zasedá nejméně jednou ročně. Zasedání svolává předseda nebo opatrovník, člen rady nebo soud. Na zasedání opatrovnické rady se přizve opatrovanec a opatrovník. Ze zasedání se pořizuje zápis, který se doručí soudu a opatrovníku. Na zasedání se projednává zpráva opatrovníka o jeho činnosti v záležitostech opatrovance. Rada se vyjadřuje k soupisu jmění opatrovance, k vyúčtování odměny opatrovníka. Rada je oprávněna podat návrh na změnu výše odměny opatrovníka. Je také oprávněna podat návrh na zrušení opatrovnictví nebo změnu osoby opatrovníka.
Opatrovník nesmí bez souhlasu opatrovnické rady rozhodnout (i) o změně bydliště opatrovance, (ii) o umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení, (iii) o zásazích do integrity, pokud se nejedná o zákroky bez závažných následků. Umístění do ústavu však stále podléhá schválení soudu.
Opatrovník nesmí bez souhlasu opatrovnické rady naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se (i) o nabytí nebo zcizení majetku, (ii) přijetí nebo poskytnutí zápůjčky, úvěru nebo jistoty, a to v hodnotě převyšující stonásobku životního minima. Životní minimum na jednotlivce v roce 2016 činí 3.410,- Kč. Souhlas opatrovnické rady opatrovník nepotřebuje v případě, že k takovému jednání je nutný souhlas soudu.
Opatrovnická rada se může usnést, je-li to v zájmu opatrovance, jaká další rozhodnutí opatrovníka o opatrovanci podléhají jejímu souhlasu. Taková usnesení nesmí omezovat opatrovníka nad míru přiměřenou okolnostem.
Člen opatrovnické rady, který pro rozhodnutí nehlasoval, opatrovník nebo opatrovanec může podat návrh k soudu do 15 dnů od přijetí rozhodnutí rady. Soud na základě návrhu rozhodnutí může zrušit a nahradit svým rozhodnutím.
Opatrovník nesmí vyslovit souhlas se změnou osobního stavu opatrovance, pokud to neschválí soud. Spravuje-li opatrovník opatrovancovo jmění, nesmí opatrovník bez souhlasu soudu (i) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osobě členu blízké, (ii) nabýt pro opatrovance nemovitost, (iii) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění, (iv) odmítnout dědictví, (v) zavázat opatrovance k darování.
Opatrovník nesmí, neschválil-li to soud, naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o (i) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající pětisetnásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, (ii) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu polovinu opatrovancova majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc, která je pro opatrovance věcí zvláštní obliby, (iii) přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jistoty.
Soupis jmění a vyúčtování správy
Opatrovník, který spravuje jmění opatrovance má povinnost do dvou měsíců od svého jmenování vyhotovit soupis spravovaného jmění. Soupis jmění doručí soudu, opatrovanci a opatrovnické radě, je-li ustavena.
Za trvání opatrovnictví vyhotoví opatrovník vyúčtování správy jmění každoročně vždy do 30. června. Má-li opatrovanec důležitý důvodu, může navrhnout soudu, aby opatrovníkovi uložil povinnost vyhotovit mimořádné vyúčtování. Opatrovník doručí každé vyúčtování opatrovanci, opatrovnické radě a soudu.
Opatrovník, jehož funkce končí, doručí konečné vyúčtování správy jmění opatrovanci, opatrovnické radě a soudu. Případně toto vyúčtování správy předloží dalšímu opatrovníkovi nebo soudnímu komisaři jmenovanému v řízení o dědictví. Zemře-li opatrovník, vydá soudu, který jej jmenoval, listiny a další doklady týkající se opatrovance a jeho záležitostí každý, kdo má tyto listiny a doklady u sebe.
Opatrovnictví právnické osoby
Zákon umožňuje jmenovat opatrovníka i právnické osobě, která to potřebuje z důvodu správy jejích záležitostí nebo hájení jejích práv. Opatrovníka jmenuje soud. Opatrovníkem může být pouze osoba, která splňuje podmínky být členem statutárního orgánu. To znamená, že se jedná o osobu plně svéprávnou. Opatrovník má povinnost oznámit soudu, pokud přestane splňovat tyto podmínky.
Soud opatrovníku uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu právnické osoby. Je-li toho třeba, soud působnost opatrovníka dále vymezí s přihlédnutím k působnosti dalších orgánů právnické osoby, popřípadě i k právům společníků.
Listina, kterou byla právnická osoba založena, může určit, že má být právnické osobě jako opatrovník jmenována určitá osoba. Soud takový návrh musí respektovat. Takovou osobu soud opatrovníkem jmenuje, pokud je k tomu způsobilá a souhlasí se jmenováním.
