Ještě k zákonu o zaměstnanosti

 

V minulém čísle našeho časopisu jsem informoval o nejdůležitějších změnách, které přinesl nový zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., který vstoupil v platnost dnem 1. října 2004. Ukazuje se však účelné, abychom se zabývali i jednotlivými částmi tohoto důležitého zákona, o kterých předpokládáme, že budou, z praktických důvodů  zajímat naše členy. V současné době, kdy je reálně ohrožena řada pracovních míst našich kolegů, je nezbytné připomenout našim členům práva a povinnosti, které jim na základě zákona o zaměstnanosti ze spolupráce s příslušnými úřady práce při případné ztrátě pracovního místa vyplývají.

Především musíme vnímat, že zákon o zaměstnanosti řeší právo fyzické osoby (nemusí se tedy jednat pouze o našeho občana ale i o cizince, který splňuje požadavky zákona), aby mu stát pomohl zprostředkovat zaměstnání. Nejde tedy o právo na práci jako takové, protože pojem práva na práci je širší než  pojem práva na zaměstnání. Práva na zprostředkování zaměstnání se může domáhat fyzická osoba, která chce pracovat, zároveň pracovat může, požádá úřad práce o zprostředkování zaměstnání a přitom s tímto úřadem aktivně spolupracuje s cílem toto právo realizovat.

 

Jde o právo na zprostředkování vhodného zaměstnání

Co je vhodným zaměstnáním stanoví § 20 zákona o zaměstnanosti. Je jím zaměstnání, které

a) zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,

b) jehož délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby,

c) bylo sjednáno na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce,

d) odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud možno její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce zaměstnání, možnostem ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání.

Z výše uvedeného je patrné, že uchazeč o zaměstnání není povinen přijmout jakékoliv nabízené místo, ale jen takové, jak jej vymezila výše citovaná dikce zákona.

Na druhé straně uchazeč nemůže trvat automaticky na zaměstnání podle své kvalifikace. Jednak takovouto práci není vždy možné zajistit a navíc by takováto zásada mohla být kontraproduktivní. Předem by to vylučovalo možnost rekvalifikace uchazeče o zaměstnání a tím i znevýhodňovalo při uplatňování na trhu práce.

 

Fyzická osoba může být buď zájemcem o zaměstnání nebo uchazečem o zaměstnání

Zájemce o zaměstnání je fyzická osoba, která sice dosud zaměstnání neztratila, ale dosavadní zaměstnání jí nevyhovuje, nebo má obavu, že toto zaměstnání brzy ztratí a hledá možnosti ke svému dalšímu uplatnění. Na základě vlastní žádosti je pak zařazena do evidence zájemců o zaměstnání, a to u kteréhokoliv úřadu práce na území ČR. Zápisem do evidence zájemců o zaměstnání pochopitelně nevzniká nárok na podporu v nezaměstnanosti. Úřad práce však může mimo zprostředkování zaměstnání nabídnout zájemci i rekvalifikaci. Podmínkou konání ze strany úřadu práce je logicky součinnost, kterou musí zájemce projevit. Nedostatek této součinnosti může vést k vyškrtnutí zájemce z tohoto seznamu.

 

Uchazeč o zaměstnání může požádat o zprostředkování vhodného zaměstnání jen úřad práce, v jehož správním obvodu má své bydliště

Kdo se nemůže stát uchazečem o zaměstnání upravuje § 25 Zákona o zaměstnanosti pod písmeny a – s. Pro nás je důležité, že se uchazečem o zaměstnání nemůže např. stát  fyzická osoba, která je

* v pracovním nebo služebním poměru (nevztahuje se to na fyzické osoby, které mají nižší pracovní úvazek, než je polovina stanovené týdenní doby a nižší měsíční výdělek než je polovina minimální mzdy (to je v současné době 3350 Kč),

* osobou samostatně výdělečně činnou,

* společníkem nebo jednatelem s.r.o., členem představenstva a.s., členem dozorčí rady obchodní společnosti, pokud jejich výdělek nebo odměna přesáhne polovinu minimální mzdy ( 3350 Kč),

* výdělečně činná v cizině,

* fyzickou osobou soustavně se připravující na budoucí povolání.

Dále se uchazečem o zaměstnání nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou

* je uznána dočasně neschopnou práce,

* vykonává vojenskou základní nebo náhradní službu,

* vykonává trest odnětí svobody nebo je ve vazbě,

* pobírá peněžitou pomoc v mateřství v době před porodem a 6 týdnů po porodu,

* je plně invalidní a není jí orgánem sociálního zabezpečení doporučen výkon výdělečné činnosti.

Fyzické osoby, které jsou uchazeči o zaměstnání, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti.

Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci se však neposkytuje uchazeči o zaměstnání po dobu kdy

-          pobírá starobní důchod,

-          jsou mu poskytovány dávky nemocenského pojištění,

-          je ve vazbě.

U starobních důchodců došlo k zvýhodnění proti původní právní úpravě, kdy nárok na podporu v nezaměstnanosti ztrácel důchodce již při vzniku nároku na starobní důchod. 

Na podporu nemají nárok uchazeči, kteří nemohou prokázat, že v posledních třech letech jejich zaměstnání trvalo nejméně dvanáct měsíců. Jako náhradní doba za toto zaměstnání se pokládá

* vojenská služba a civilní služba,

* osobní péče o dítě do čtyř let nebo o dítě do 18 let věku je-li dlouhodobě těžce zdravotně postiženo a vyžaduje mimořádnou péči,

* osobní péče o blízkou, převážně nebo úplně bezmocnou osobu, nebo blízkou částečně bezmocnou osobu starší 80 let,

* příprava na zaměstnání osoby se zdravotním postižením.

Pozor! U absolventů se doba studia nepočítá jako náhradní doba. Aby absolvent splnil podmínku pro nárok na podporu v nezaměstnanosti, musí prokázat v posledních třech letech výkon zaměstnání alespoň v délce 12 měsíců. Přitom se do této doby započítávají i krátkodobé brigády, které lze sčítat.

 

O podporu v nezaměstnanosti lze přijít i vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání

Může k tomu dojít případě, že uchazeč bez vážných důvodů odmítne nastoupit do zaměstnání, které je pro něho vhodné. Co je to vhodné zaměstnání, jsme si řekli výše. K vyřazení z evidence však nedojde, jestliže k tomuto odmítnutí vedou uchazeče o zaměstnání vážné osobní důvody. Takovým důvodem může být např. péče o dítě do čtyř let, péče o zdravotně postiženého člena rodiny apod. Podpora v nezaměstnanosti může být odebrána i fyzické osobě, která maří spolupráci s úřadem práce ve snaze vyhnout se pracovnímu poměru. Jsou to případy, kdy uchazeč o zaměstnání nenavštěvuje zaměstnavatele, kteří mu byli doporučeni úřadem práce, nebo tam vystupuje tak, že je jasné, že o vhodnou práci nemá zájem, nechodí na úřad práce na konzultace, nenavštěvuje rekvalifikační kurs, ač se k tomu zavázal, nebo se nedostaví na závěrečné zkoušky tohoto kursu apod.

Dalšími důvody k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání může být mimo jiné:

* zrušení souhlasu uchazeče se zpracováváním osobních údajů,

* vykonávání nelegální práce,

* odmítnutí podrobit se vyšetření zdravotního stavu.

Pro lepší umístění uchazeče na trhu práce vypracovávají úřady práce tzv. individuální plány. U uchazečů do 25 let a absolventů vysokých škol po dobu dvou let po skončení studia, (nejdéle však do 30 let věku) musí tyto individuální plány nabídnout úřad práce ze zákona. Individuální plány pak zahrnují školení pro  zvyšování stávající kvalifikace a rekvalifikace. Jedná se o významnou pomoc skupině uchazečů, která pro své malé pracovní zkušenosti a neukotvené pracovní návyky by mohla být obtížněji u zaměstnavatelů umístitelná.

 

Úřady práce věnují zvýšenou pozornost a pomoc dalším ohroženým skupinám

* fyzickým osobám se zdravotním postižením,

* těhotným ženám, kojícím matkám a matkám do devátého měsíce po porodu,

* fyzickým osobám, které pečují o dítě do 15 let věku,

* fyzickým osobám starším 50 let věku,

* fyzickým osobám, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 6 měsíců,

* a fyzickým osobám v mimořádně obtížných situacích, nepřizpůsobivým nebo ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

Také těmto osobám může úřad práce nabídnout individuální plán, i když to není jeho zákonná povinnost.

Závěrem lze konstatovat, že zákon o zaměstnanosti je moderní právní normou, která může vedle ekonomických nástrojů pomoci snížit nezaměstnanost.

Přispět k tomu může i nově upravený institut, který je do zákona o zaměstnanosti pojat, a to zajištění zaměstnání prostřednictvím agentur práce. O tomto způsobu zajištění zaměstnání Vás budeme informovat v příštím čísle.

 

JUDr. Pavel Sirůček
svazový právník