Na aktuální téma...a zase o všem možném

 

 

V Iráku zuří válka. Evropská odborová konfederace (EOK) - sice za pět minut dvanáct - vyzvala své členské národní centrály k pozvednutí hlasu. ČMKOS - a následně - i její členské svazy, v tom i náš, výzvu EOK dala na vědomí členské základně. Co se stalo? Až na výjimky (a osobně jsem vděčen všem v našem OS, kteří písemnou formou tu svou výjimečnost projevili) nic. Naopak se ozvaly obligátní (bohužel) hlasy (copak jejich šiřitelé neznají názor většiny své členské základny?), co že nám je po vysoké politice(!), když naším posláním je starat se, aby naši členové a zaměstnanci vůbec měli zajištěny mzdové nárůsty a aby se něco dělo s narůstající nezaměstnaností. Jistě, to je důležitý, ba prioritní, úkol odborů. Jenže, postaveno takto, je to zároveň klasická ukázka pštrosí politiky. Hlava v písku, zato zadek hrdě vztyčený vzhůru! Typicky české. Ostatně otázka podivné nerozhodnosti naší politické scény: jsme jako suverénní země ve válce nebo nejsme?, je taky z tohoto rodu. A co říci na "pozoruhodnou" úvahu jednoho pána v jedněch hojně čtených "českých" novinách - ten pán se sám nazývá politologem a filozofem - že kdyby byli Američané v únoru 1948 vstoupili stejně razantně jako dnes do Iráku do tehdejšího Československa, nemuseli jsme úpět přes čtyřicet let pod bolševikem?! A to pan politolog a filozof neví, že Josip Vissarionovič čekal jenom na cosi podobného, aby rozpoutal třetí světovou?! Ostatně: kdo ví, jaké následky ještě může mít ta aktuální, zdánlivě kdesi daleko od nás?!

Než vraťme se do naší šedé reality. Třináct let po "velké sametové" hledíme s úžasem na to, co všecko je možné, jak se pořád tuneluje, pozdě a často podivuhodně na našich soudech soudí, jak narůstá nezaměstnanost a v některých kolektivních smlouvách se dokonce objevuje "dohoda" o tom, že v roce "xy" bude maximální snížení zaměstnanosti ve firmě takové a takové! Kolektivní vyjednávání je bezesporu věc nelehká a vyžaduje spoustu obezřetnosti, taktizování, chladnokrevnosti... A taky vzájemné důvěry a otevřenosti z obou smluvních stran!

Listoval jsem v poslední době hodně starými periodiky ještě z dob Rakouska-Uherska a z první republiky. Asi z toho mého listování vznikne v dohledné době - místy úsměvná, začasté však varovná a v nejednom ohledu i povzbudivá - retrospektivní rubrika PTN ECHA. Pro poučení, pro využití, jak se to říkává, zkušeností těch, kteří tu byli před námi. Oni to neměli o nic těžší (ani lehčí), než to máme my dnes. Ale jaksi mám pocit, že měli větší rozhled, že víc viděli věci v souvislostech, že jim jedno s druhým (s Hegelem pověděno) skutečně souviselo.

Je bezesporu dobré, že se můžeme pochlubit poměrně solidními výsledky kolektivního vyjednávání s našimi zaměstnavatelskými partnery, musíme však umět nahlas a srozumitelně hovořit i o odborářské solidaritě v širším než jen podnikovém měřítku. To je i důvod, proč věnujeme tolik pozornosti v tomto časopise všeodborové problematice, proč se chceme angažovat v regionálních strukturách na platformě zaměstnanci - zaměstnavatelé - státní správa, proč považujeme za nutné obracet se čelem v odborové politice k mládeži, k postavení žen v onom začasté poněkud (taky díky mužskému sobectví sui generis) schizofrenním poměru "rodina - kariéra", k seniorům, jichž se některé odborové organizace tak rády zbavují jako zbytečné zátěže, proto chceme, aby v zákoníku práce byly zakotveny pracovněprávní a sociální normy EU, aby bylo zjednáno jasno ve věci zaměstnávání na dobu určitou atd.

A tak bych mohl mluvil pořád dokola, znovu a znovu, proto pro dnešek skončím a něco si raději nechám na jindy.

Emil J. Havlíček
9. 4 2003